NOC LITERATURY 2017...slova na udičce

Noc literatury 2017...slova na udičce

Rybáře

• Číst na všech místech začínáme v 18:00, 18:30, 19:00, 19:30, 20:00 a ve 20:30 hodin.
• Obejděte od 18:00 do 20:30 hodin všechna místa postupně nebo si vyberte jen určitá místa, ukázky, předčítače…
• Doba čtení ukázky je vždy 20 minut, doba na přechod na další čtecí místo 10 minut.

Interpreti:

Anna Ratajská, členka Divadelního studia D3 od roku 1972, od roku 1997 se věnuje režii

Marek Himl, pracuje jako obsluha betonárny v Chodově U Karlových Varů, člen Divadelního studia D3, rád cestuje a lyžuje, největším koníčkem je však ochotnické divadlo

Tereza Fischerová, učitelka v mateřské škole, členka Divadelního studia D3

Petr Johanovský, servisní technik kancelářské techniky, od roku 1995 člen Divadelního studia D3 a v současnosti jeho vedoucí, hostující člen Pouličního divadla Viktora Braunraitera

Eliška Huberová, herečka divadla D3 a MDKV, inspicientka, nápověda, rekvizitářka, podnikatelka = účetní, administrátorská síla, obchodnice i hrubá námezdní síla, je-li třeba, a jen tak mezi řečí: toho času matka na mateřské

Adam Fedorek, steward, člen Divadelního studia D3

Celostátní web akce.

Český rybářský svaz, z. s.,
místní organizace Karlovy Vary,

Třeboňská 907/90, 360 05 Karlovy Vary, Rybáře
GPS: 50.2390668, 12.8480879
čte Petr Johanovský

Irsko
Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna
Překlad: Alice Hyrmanová McElveen, Odeon 2016
Spisovatelka Sara Baume (* 1984) vystudovala tvůrčí psaní na dublinské
Trinity Collegeu. Její debutový román Jasno lepo podstín zhyna byl roku
2015 nominován na několik literárních cen v čele s Guardian First Book
Award a Costa First Novel Award.

Pozoruhodný titul prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou
názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství
dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý
podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku
na irském pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými
společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí
zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě
pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti. Když Jednooko napadne cizího
psa, oba vyděděnci prchají a vydávají se na epickou cestu napříč Irskem,
během níž mu Ray postupně svěřuje pochmurná tajemství ze své
minulosti.

Český rybářský svaz, z. s., místní organizace Karlovy Vary
ČRS, z. s. místní organizace Karlovy Vary je spolek, který sdružuje
zájemce o rybářský sport, ochranu přírody, chov ryb a jejich následné
vysazování do volné přírody a další činnost tak, aby byl zachován
původní stav životního prostředí pro ryby a ostatní živočichy a rostliny
spojené s vodním prostředím a jeho okolím. Karlovarská rybářská
organizace sdružuje v současné době cca 1400 dospělých členů, 30 členů
z řad mládeže do 18 let a 90 dětí do 15 let. Jsou druhou největší
organizací v kraji. Mají na starosti 170 ha mimopstruhových a 41 ha
pstruhových revírů kolem K. Varů. K tomu využívají chovné plochy
vlastních i pronajatých rybníků (cca 23). Nejsou uzavřeným spolkem, do
svých řad přijímají další zájemce, jak o zábavu spojenou
s rybářským sportem, tak i o práci na rybochovných zařízeních.

Dům dětí a mládeže Karlovy Vary / taneční sál
2. patro

Čankovská 35/9, Rybáře, 360 05 Karlovy Vary
GPS: 50.2360814N, 12.8488100E
čte Eliška Huberová

Francie
Karine Tuilová: Bezstarostnost
Překlad: Tomáš Havel, Garamond 2017
Spisovatelka Karine Tuilová (* 1972) je ve Francii už známou autorkou
a její knihy se železnou pravidelností figurují mezi kandidáty
na nejprestižnější literární ocenění.
Původní profesi právničky se v roce 2003 rozhodla pověsit na hřebík
a začala se věnovat psaní na plný úvazek. Na otázku, proč píše, autorka
odpovídá: „Když jste smíření a spokojení s tím, co se děje kolem vás, tak
nepíšete.“

Román Bezstarostnost se zaměřuje na šedé zóny současné francouzské
společnosti. Ukazuje do jaké míry je pověstná kolébka svobody, rovnosti
a bratrství nesvobodná, diskriminující a lpí na škatulkování, ať už
na základě sociální třídy, nebo etnického původu. Kniha prostřednictvím
čtveřice postav – afghánského veterána, novinářky a spisovatelky,
úspěšného obchodníka a černého francouzského politika – nezachycuje
pouze násilí války, ale i latentní násilí naší společnosti, v níž dokážou
rasismus a antisemitismus vzplanout se stejnou intenzitou jako
v dobách minulých.

Dům dětí a mládeže Karlovy Vary
Dům dětí a mládeže dlouhodobě poskytuje volnočasové aktivity pro
děti, mládež i dospělé. Nabízí velké množství tradičních i netradičních
zájmových kroužků, ale i víkendové akce, workshopy, soustředění.
Samozřejmostí jsou i letní dětské tábory, příměstské tábory. Chloubou
DDM Karlovy Vary je mini ZOO, kde je možné se více dozvědět o přírodě
i relaxovat s celou rodinou. Více na o nás na www.ddmkv.cz.

Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje,
Územní odbor K. Vary,
stanice K. Vary / garáže techniky

Sokolovská 108A, Karlovy Vary, 360 05
GPS: 50°14'06"N, 12°51'01"E
čte Adam Fedorek

Belgie / Valonsko
Patrick Declerck: Běsi, co mě sužují
Překlad: Tomáš Kybal, Host 2017
Patrick Declerck (* 1953) je belgický frankofonní psychoanalytik
a spisovatel. Člen Pařížské psychoanalytické společnosti, autor esejů,
pamfletů i povídek. Svůj první román – Sókratés ve tmě – vydal v roce
2008, o čtyři roky později vychází román Běsi, co mě sužují, který získal
prestižní belgickou cenu Prix Victor-Rossel.

Dětství v Bruselu. Škola, kde jsem otupělý nudou pozoroval oknem, jak
prší. Víkendy v Ostende, se stínem blízkého Ensora. Babička byla šílená.
Charcotovská hysterička. Strejda tíhnul spíš k lehké psychopatii. A táta
byl ochotný odjet kamkoliv: do Argentiny, do Ameriky... Kamkoliv, jen
když to bylo někde daleko. Vypadněme odsud, říkal. Celé té kumpanii se
moc dobře nevedlo. Už jen to, že náš rodinný lékař byl psychiatr. Takže ze
mě byl nutně napřed neurotik a potom, o dost později, analytik.
Mezitím, v čase svěžího a radostného dospívání, jsem chtěl žít mezi
Tupamaros v Uruguayi. Skončil jsem pod stanem v horách poblíž
Briançonu. Román? No, ano, román, chcete-li... Ale román, jehož
hrdinkou i základní zápletkou pak bude psychoanalýza.

Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje, Územní odbor Karlovy Vary, stanice K. Vary
Budova požární stanice v Karlových Varech-Rybářích byla dokončena
roku 1977. Stanice byla dne 16. února 1977 slavnostně otevřena
a karlovarští profesionální hasiči v této budově sídlí do současnosti.
Samotná požární stanice byla v průběhu let postupně rekonstruována
tak, aby odpovídala standardům a požadavkům jak sloužících hasičů,
tak i požární techniky, kterou v současnosti profesionální hasiči
v Karlových Varech využívají. V současné době na stanici slouží
45 profesionálních hasičů ve třech směnách a ve 24 hodinových službách
zajišťují nepřetržitě pohotovost a zásahovou činnost na Karlovarsku.

Římskokatolická farnost Karlovy Vary–Rybáře,
budova fary

nám. 17. listopadu 350/4, 360 05 Karlovy Vary
GPS: 50.2349306N, 12.8534106E
čte Anna Ratajská

Rakousko
Robert Seethaler: Celý život
Překlad: Michal Půček, Albatros 2017
Robert Seethaler (* 1966) je rakouský herec, spisovatel a filmový
scenárista. Absolvent vídeňské herecké školy, vystupoval v divadlech
ve Vídni, Berlíně, Stuttgartu a Hamburku, ale také např. ve filmu Mládí
Paola Sorrentina. Literárně debutoval v roce 2006, česky dosud vyšel
jeho román Trafikant (2014). Žije ve Vídni a v Berlíně.

Román zachycuje životní příběh Andrease Eggera. V průběhu
sedmdesáti let ho tak poznáváme jako pastevce dobytka na alpských
pastvinách, čeledína, zamilovaného mladíka, dělníka na stavbách
lanovek, vojáka wehrmachtu za světové války, průvodce turistů
i starého podivína, jenž se sám vydělil ze světa, který pro něj přestal být
důvěrně známý, a přežívá stranou vesnice. Za sedmdesát let se totiž
neproměnil jen on, ale také celé alpské údolí. Původní ves s několika
selskými dvory se stala žádaným turistickým cílem. Dnes tu hučí auta
a lanovky, v barech a restauracích vyhrává muzika. Seethalerův hrdina
ale není zatrpklý nebo nespokojený. Jen žije jinak a nechce být v této
jinakosti rušen. A tomu jeho autor dopřává, nechává jej tak žít i zemřít
a jeho text tak získává obecně lidský rozměr.

Římskokatolická farnost Karlovy Vary–Rybáře, budova fary
Duchovní: P. Romuald Štěpán Rob
Farnost Rybáře spolu s městem Karlovy Vary a Plzeňským biskupstvím
vyhlásily sbírku na zvony, které byly před 75 lety odvezeny nacisty.
Přispět můžete i Vy na zvonový účet: 115-2938810257/0100. Děkujeme!!
Pseudorománský farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech
1904-1906 staviteli Norbertem a Aloisem Sichertovými z Rybář podle
plánu K. Schadena z vrchního stavebního úřadu v Praze na volném
prostranství uprostřed rozrůstající se obce Rybáře (Fischern).
Obdélná dvoupatrová budova fary z roku 1905 stojí severně od kostela.

Státní okresní archiv Karlovy Vary

nám 17. listopadu 100/2, 360 05, Karlovy Vary
GPS: Loc: 50°14'3.04"N, 12°51'13.17"E
čte Marek Himl

Německo
Joachim Meyerhoff: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo
Překlad: Michaela Škultéty, Plus 2015
Joachim Meyerhoff (* 1967) je německý spisovatel, režisér a divadelní
i filmový herec, člen hereckého souboru vídeňského Burgtheateru.
V roce 2007 obdržel ocenění Herec roku. Jako literární autor publikoval
dosud tři tituly, při jejichž psaní se inspiroval svými zážitky z období
dětství a dospívání, pobytem v Americe nebo svým studiem herectví
v Mnichově.

Znáte písničku o huse a lišce? No jak byste taky mohli! Vymyslel si ji totiž
malý Joachim, když ho po jednom z jeho záchvatů vzteku usadila
maminka na zapnutou pračku. Joachim bydlí s rodiči a dvěma staršími
bratry v psychiatrické léčebně, kterou řídí jeho tatínek.
Díky tomu Joachim odmalička naráží na ne zcela běžné situace:
na zádech ho vozí jeden z pacientů a divoce přitom zvoní na zvony,
s jiným obyvatelem kliniky Joachim kreslí příčné řezy kočkou a na
narozeninové oslavy nepřicházejí upjatí a sváteční hosté, nýbrž
Kimberly, která jí raději sedmikrásky než dort. Ovšem když si už dospělý
Joachim vybavuje zdánlivě banální a humorné historky z dětství,
vysvitne ze vzniklé mozaiky trochu jiný obraz toho, jaké to (ne)bylo.

Státní okresní archiv Karlovy Vary
Základem se stal historický archiv města Karlovy Vary. Za prvního
archiváře lze považovat kaplana a později děkana Augusta Leopolda
Stöhra, který archiv uspořádal na počátku 19. století. O odborné péči
však lze mluvit až od roku 1894, kdy byl karlovarským archivářem
jmenován gymnaziální profesor dr. Karl Ludwig. V roce 1935 byl archiv
přemístěn společně s muzeem a knihovnou do budovy v ulici Karla IV.
č. 8. Od roku 1949 byl archiv postupně otevřen veřejnosti a o rok později
se přestěhoval do budovy bývalého okresního hejtmanství na Nové
louce, dnes Muzeum Karlovy Vary, kde působil až do počátku 70. let
20. století. Tehdy byl přemístěn na současné pracoviště v Rybářích.
Okresní archiv Karlovy Vary vznikl na základě vládního nařízení v květnu
1954 a byl umístěn rovněž do budovy na Nové louce. Postupně sem byly
sváženy archiválie z měst a obcí bývalých politických okresů Karlovy
Vary, Nejdek, Jáchymov, Žlutice a Teplá. Jedná se o velmi pestré archivní
fondy státních úřadů, měst a obcí, škol, farních, vikariátních
a děkanských úřadů, cechů, spolků, osobních pozůstalostí atd. Na jaře
2017 spravoval Státní okresní archiv Karlovy Vary na 1870 archivních
fondů v celkové délce 4,6 běžného kilometru.
Základním úkolem archivu je tzv. předarchivní péče (skartační řízení
a příjem archiválií),dále pak ochrana, zpracování a využívání archiválií.
V rámci projektu Porta fontium se spolu s ostatními archivy v západních
Čechách intenzivně věnuje digitalizaci dokumentů (kroniky, listiny,
seznamy lázeňských hostů, městské knihy, výhledově mapy a plány),
které zpřístupňuje na stránce www.porta.fontium.cz.

Střední uměleckoprůmyslová škola K. Vary,
příspěvková organizace

náměstí 17. listopadu 710/12, 360 05 Karlovy Vary
GPS: 50.2348803N, 12.8519300E
čte Tereza Fischerová

Belgie/Vlámsko
Griet Op de Beecková: Pojď sem, ať ti můžu dát pusu

Překlad: Adéla Elbel, Host 2017
Griet Op de Beecková (* 1973) je vlámská spisovatelka a žurnalistka,
v letech 1994–2004 působila jako divadelní dramaturgyně. Za svou
prvotinu Výš než v sedmém nebi (2013; česky 2015) získala Bronzovou
sochu za nejlepší nizozemsky psaný debut a byla nominovaná na řadu
dalších ocenění. Svůj druhý román „Pojď sem, ať ti můžu dát pusu”
vydala o rok později.

Román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, je bezostyšně upřímným
příběhem o tom, proč se stáváme tím, kým jsme. Mona jako dítě, jako
čtyřiadvacetiletá dívka a jako pětatřicetiletá žena. Román o dětství,
ale také o rodičovství. O zlomených lidech a o tom, jak neúmyslně
ubližují ostatním. O tom, kde končí odpovědnost a začíná vina.
O tajemstvích a samotě. O nemoci a mlčení. O tom, jak je nebezpečné
být silný. O zapomínání a neschopnosti zapomenout. O odvaze
zachránit sebe sama. A samozřejmě také o lásce. Protože ta je vše,
co máme, nebo alespoň téměř vše.

Střední uměleckoprůmyslová škola K. Vary, příspěvková organizace
Střední uměleckoprůmyslová škola Karlovy Vary, příspěvková
organizace je škola s více než 140 letou tradicí. Škola nabízí osm
maturitních a dva učební obory. Škola disponuje kvalitním technickým
vybavením pro výuku všeobecně-vzdělávacích i odborných
předmětů.
Praktická výuka probíhá v moderně vybavených odborných učebnách.
Žáci v maturitních oborech studují dva cizí jazyky. Vedle anglického
jazyka si dále volí jazyk německý nebo ruský. Absolventi všech oborů se
mohou uplatnit v soukromém i státním sektoru, nebo mohou
pokračovat ve studiu na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole.
Dojíždějící žáci mohou využít ubytování v Domově mládeže v Karlových
Varech. Stravování je zajištěno pro žáky v moderní školní výdejně.
Žákům je též k dispozici školní knihovna a studovny s wifi připojením
k internetu.
http://supskv.cz/

Interpreti = Divadelní studio D3

Divadelní studio D3, ochotnický soubor působící především
v divadle Husovka v centru lázeňské čtvrti, je nejdéle kontinuálně
fungující divadelní těleso v Karlových Varech. Trojice zakladatelů,
Miloš Honsa, Marie Honsová a Arnošt Kasal, stáli u kolébky první
premiéry, Seifertovy Písně o Viktorce, v dubnu 1962, tedy takřka přesně
před pětapadesáti lety.
V současné době má Déčko za sebou více než 140 premiér (plus dalších
25 vagantových – tedy vzniklých na prázdninovém putování s divadlem,
kdy se nazkouší během deseti dnů představení a hraje se na návsích
či pro dětské tábory) a ve svých řadách přes 20 členů (dva režiséry,
dramaturga, výtvarníka, scénografa, muzikanty a herce).
Uměleckým vedoucím i šéfem přes organizaci je Petr Johanovský.
Repertoár tvoří vesměs hry českých autorů, pro tvůrce je podstatné
téma, metaforická aktuálnost a síla příběhu. Momentálně mohou diváci
vidět „ozvláštněné čteníčko“ Vertigo, poetický thriller Máj Karla Hynka
Máchy v interpretaci Miroslavy Exnerové a folkové skupiny Netřísk
(podle představení bylo natočeno CD),pro děti a jejich rodiče
Čučudejské pohádky Vlastimila Pešky a Betlém, uváděný o adventu, pro
děti od 5 let Kouzelný nápoj – a nejnovější premiérou bude balada
o návratu domů Psí kůže Vladimíra Körnera (poprvé 19. 5. 2017 v 19.30
hodin na Husovce).
Déčko také pořádá přehlídku výjimečných ochotnických souborů
Karlovarský Harlekýn, částečně díky grantu Karlovarského kraje.
Mimo jiné díky postupu inscenovaného čtení Smíření a Čučudejských
pohádek na nejvyšší úroveň soutěžních přehlídek (Jiráskův Hronov
a Popelka Rakovník) a díky vagantu vidělo představení Déčka jen za
posledních šest měsíců roku 2016 téměř patnáct set diváků po celé
republice. Soubor je podporován Městem Karlovy Vary.